16.9. - 31.10.2011
Na výstavě bylo uvedeno dílo malíře, sochaře a keramika Dušana Škráška, rodáka z Uherského Brodu. Výstava byla sestavena z cyklu o lidech a přírodě.
Dušan Škrášek je umělec vnitřního vyjadřování a jeho životní putování je stálým hledáním hodnot základních a pro člověka – tvůrce podstatných.
Vyslovíme-li slovo umění, uvědomíme si, co odvětví má tento pojem. Může nám dokonce evokovat představu košatého stromu, bohatého větvení, plného zdraví a síly. Bohužel, jak už to bývá, představy bývají klamavé. Zvláště, pokud se zaměříme na umělecké obory, kde se pracuje ve skrytu ateliérů, samotě a osamění. Kdy záleží jen na síle jedince a samozřejmě na talentu, které mu dávají odvahu překonávat současný stav nezájmu a chabé kulturnosti široké veřejnosti, nezájmu sdělovacích prostředků.
Proto se nedivme, že dnešní adresy malířů a sochařů vás zavedou do spíše venkovských a často dosti odlehlých míst, která jim mohou poskytnout rozlehlé prostory pro ateliéry i rodinné zázemí za předražené sklepní a podkrovní prostory velkých měst.
Také malíře, sochaře a keramika Dušana Škráška, umělce s velkou výtvarnou potencí můžete najít až v utajené, ale zato nádherné krajině Posázaví. I když se původně narodil v Uherském Brodě.
Touha po výtvarném vyjádření jej odvála na studia do Brna, kde nějaký čas pracoval a dokonce i vyučoval. Na okraji Brna si vybudoval ateliér s úmyslem se zde usadit natrvalo. Zde vznikly mimo jiné i nádherné ilustrace k románům spisovatele Tolkiena a poezii R. Jefferse.
Zároveň se každoročně zúčastňoval na keramických symposiích v keramických závodech a porcelánkách, převážně Západních Čech, protože jej přitahovala sochařská tvorba s možností barevného laborování. Na nich se při přátelském pracovním zápolení stmelilo uskupení uměleckých osobností z celé republiky ve skupinu Týn. Vystavovali téměř každoročně nejen své sochařskokeramické objekty, ale i obrazy vzniklé v průběhu roku. První zkušební výstava se konala ve Staroměstské radnici v Praze.
V polovině 80.let se mu naskytla v Praze výhodná pracovní nabídka výtvarníka v Karlínském divadle a Divadle ABC. Byla to léta jak pro kulturu, tak i pro něho šťastná, plná nadějí a kvasu předrevolučního období. Horečné práce a uměleckého úsilí.
Se skupinou vystavoval v Karlových Varech, v Plzni, opět v Praze, v Kolíně, Dobříši. Dobříš se v této době vyznačovala výstavami moderních, odvážných trendů, které se v oficiálních síních stále ještě nesměly objevovat.
V té době nalezl také konečně krajinu, kterou chtěl více poznat, kde chtěl žít. A natrvalo se usadit. Bylo jí Posázaví. Nádherná krajina, víceméně nedotčená,
ve které se zdá, že tu dýchá ještě středověk.
Hluboké lesy, strmé skály, trsy trav. Spleť křovin, křižování větví. Tajemství.
Dušan, se svými sklonem k mysticismu, niternému prožívání námětů až bolestně prožívaných tu našel konečně svůj inspirativní prostor.
A zase buduje. Vzniká obydlí, ateliér, dílny.
Navíc dostal možnost v nedalekém zámku dotvořit podle svých návrhů keramické plastiky a interiérové prvky pro konferenční centrum architekta Vl. Kačera. Po období zmáhání odvážného úkolu barevných keramických objektů vzniká v jeho ateliéru soubor obrazů neonových lidí. Lidí v jejich osamění, úzkostných, hledajících úkryt ve svém schoulení. Odtud je již jen krok k proniknutí a pochopení krajiny, ve které se pohybuje. Dívá se na její detaily, na její utajenou krásu překrývání a stálých zápasů o světlo, o místo k životu.
Když jsem poprvé viděla soubor jeho obrazů, říkala jsem si: ano, to je Posázaví. S jeho středověkem, houštěmi křovin, křižováním výhonů a stromů, spletí trav s prokmitáváním potůčků nebo podmalbou řeky. Jsou souzněním s ním, podtržené ozvláštňujícím pohledem moderní malby. Jeho obrazy jsou duchem této zvláštní krajiny, která je pro něho inspirací, také ódou na zápasy a strasti souputníků našeho, taktéž přechodného času, které většinou pro své lidské sobecké hemžení přehlížíme. Ak. Soch. Marie Adamcová
Σχόλια